Autor věnuje pozornost analýze biocentrických a antropocentrických pozicí při konstituování environmentální etiky, která může přispět k chápání východisek pro formování práva životního prostředí a přijetí zákonů na jeho ochranu. Zatím jsou jednoznačně upřednostňovány čistě antropocentrické pozice a hodnoty, což v konečném důsledku připouští zároveň snižování stavu zásob obnovitelných i neobnovitelných přírodních zdrojů.