archiv 1861-1948 | 1949-1989 | od 1990 
  1860 |1870 |1880 |1890 |1900 |1910 |1920 |1930 |1940 |  
       
         


Pojednání
Praktické případy - právo obèanské
Praktické případy - řízení sporné a nesporné
Praktické případy - právo konkursní
Praktické případy - právo obchodní
Praktické případy - právo trestní
Praktické případy - právo správní
Hovorna
Literární zprávy
Obecné zprávy
Deník
Z Právnické jednoty
Redakce a kontakty

Hledání dle autora




powered by
J U R I S T I C

pravnicky prostor
Smlouva Svato-Vácslavská


autor:
publikováno v 01/1861
rubrika: Pojednání
str. 23

Věnujíce tuto druhou část časopisu našeho starším památkám českého právnictví, máme při tom netoliko na zřeteli, aby čtenářové naši měli před sebou vzory ryzího slohu právnického z doby té, když na sněmu zemském i v úřadech vůbec panoval ještě jazyk český,vale i k tomu také směřuje úmysl náš, aby se v časopise tomto jakožto v pokladnici, ukládaly důležitější památky staročeského právnictví, zvláště takové, které menšího jsouce objemu, buď ještě nikdy vytištěny nebyly, anebo byvše někdy před věky vydány, nyní již v nemnohých výtiscích se nalézají; a tím způsobem aby se shromáždily pomůcky k budoucímu dějepisu práva českého. Počínáme ...Smluvou Svatovácslavskou,... nadějíce se , že novým správným vydáním této důležité a nyní již dosti vzácné listiny, kteráž v jisté míře potud ještě má svou platnost, totiž pokud se dotýče práva pivovárečného, zvláště v době nynější se zavděčíme, kdež na sněmě zemském o zrušení téhož práva bezpochyby se bude jednati.



Smlouva Svatovácslavská vzala svůj původ ze mnoholetých velikých třenic, které byly za krále Vladislava mezi pány a rytířstvem s jedné, a městy královskými s strany druhé. Příčinu k těm různicím dali nejprvé stavové vyšší sami, měst královských všelikými způsoby utlačujíce a skracujíce netoliko v jich živnostech, ale i na sněmích zemských a v soudech. Kusové, jichž se tehdaž města domáhala na stavech vyšších, byli tito: a) Aby páni a rytířstvo na sněmích jednali z jednostejné vůle všech tří hlasův, a nezavírali, leč by všeckni tří hlasové spolu se na jednom úmyslu sjednali a svolili, a k jemuž by města nesvolila, k tomu aby pomáhati nebyla povinna. b) Že páni někteří a rytířstvo vařili piva na prodej a na šenk, a také slady na prodej dělali, a z měst piva na statky své voziti nedopouštěli, obilí do měst na trhy svobodné voziti bránili a po všech nakládati dopouštěli. c) Jakož města Pražská i jiná města královská měla svobodu kupovati statky zemské do jisté sumy peněz a klásti do desk, při tom aby byla zachována; a kteráž by města toho práva neměla, aby jim to šlo se zvláštním povolením královským. d) O půhony a věci městské, kteréž ku právu městskému a gruntům městským pod šos příslušejí, aby města ku právu zemskému poháněna nebyla; pakli by kdo pohnal, takový způsob aby byl zachován při vysvědčení půhonův: aby pohnaný, i ten kdo pohoní, oba stáli, a pohnaný aby listem od rady toho města, z kterého jest, okázal a dovedl, že ta věc anebo grunt je městský, a když to okáže, aby více ku právu nestával a škody aby mu od původa byly zaplaceny. e) Nových městeček a trhů aby vysazováno nebylo, a také cel nových po vodách i po zemi aby nebylo a t. d.

Naproti tomu páni a rytířstvo vinili města z toho: Že silnic neopravují a cla veliká berou. Že nechovají těch lidí, kteříž by zloděje zdvihali, a požívajíce na to cel. Že domův zemanům v městech nechtějí zapisovati. Když některá půtka v městě, tehdy že i dobrého člověka, totiž rytíře, vsadí, ješto prý to býti nemá. Kterak není v městech zřízení, co kdo má zač dávati, a tudy řemeslníků nebylo. Sůl, kterou přivezou do kterého města, a železo, to že skupují do rathouzů, a potom prodávají některým grošem dráž. Což se piva vaření dotýče, že jest za starodávna bylo: po čem pšenice byla, že grošem dráže sud dávali; ale nyní prý dávají, jak se jim zdá, a zůstali mezi sebou tak, aby sudu piva žádný laciněji nedával jeden mimo druhého; pakli by kdo dal laciněji, tehdy naň pokutu uložili. Když pošlou páni a rytířstvo sýry anebo ryby na trh do města, že berou s míst od nich, a to že jest proti právu. Vína že rozličně opravují, dávajíce jim pod se kysati. Po gruntech panských a rytířských že s myslivostí jezdí a chodí s kušemi, s ručnicemi, a pánům i rytířstvu po svých gruntech toto brání. Že zastavují po vodách silnice a t. d.

Konečně stalo se o ty všecky nesnáze narovnání na sněmu zemském léta 1515 o svatém Duše, prostředkováním Stanislava biskupa Olomúckého a Karla knížete Minsterberského, kteréžto král Vladislav o to schválně z Budína do Prahy vyslal. Smlouva všemi třemi stavy svolená, vepsána byla i do desk zemských, ale potom opět vymazána z rozkázání stavu panského a rytířského, a to proto že Pražané a jiná města nechtěli svoliti berně na dluhy královské, jichž bylo několikkrát sto tisíc. Potom po dvou letech položili sobě o to všickni tři stavové sami sněm na hradě Pražském v úterý po svatém Václavě 1517, a oč se předešla léta smluviti nemohli, nyní bez všelikého cizího prostředkování, "jakžto jednoho jsouce jazyka a jednoho království," sami se sjednotili, tak že ta předešlá smlouva zase narovnána a v artikulích některých polepšena jest. A to se stalo dne 24 října t. r. Na zejtří pak, totiž v neděli na sv. Krišpína, pro takovou věc radostnou Te Deum Laudamus slavili. "A té smlouvy," jakož starý letopisec dokládá, "byl největší původce pan Vilém starý z Pernštějna, kterýž několik let o to usiloval a mnoho pracoval, aby se sami Čechové smluvili, bez cizích národův, kteříž povah Čechův svědomi nejsou."

Tato Smlouva Svatovácslavská vytištěna byla téhož léta 1517 v Praze (18 listů v 4) v rozvržení na 39 článkův; první však toto vydání převelmi vzácné jest. Potom otištěna byla při vydání Zřízení zemského 1530 a 1549 aj. bez změny; ale při pozdějších téhož Zřízení zemského vydáních, jako 1. 1594 (lit. X, I-XLI) a při Narovnání o hory a kovy v Praze 1. 1627 (lit B, I-XXXIX) některé delší články jejích rozdrobeny, ano v tomto posléze jmenovaném vydání ku konci tři články zcela pominuty jsou a za to na závěrek jeden nový připojen. Při tomto vydání nynějším vzat za základ otisk z r. 1627 jakožto poslední legální; ale prvotní rozdělení naznačeno v závorkách a tolikéž, co z prvotního textu později pominuto, tuto mezi závorkami doloženo jest.

Smlouva Svato-Vácslavská

I.(I.)

Ve jmeno svaté a nerozdílné Trojice, Amen. Léta od narození Syna božího tisícího pětistého sedmnáctého na sněmu obecném, kterýž jest držán na hradě Pražském při času sv. Vácslava, stav panský a rytířský království Českého s jedné, a Pražané i všecken stav městský téhož království Českého s strany druhé o ty o všecky různice a nesnáze i o všeliká záští, kteráž jsou obapolně mezi týmiž stavy, co se ku právům zemským stávání dotýče, od dávných časův až do chvíle této, k nemalému zastínění napřed králi Jeho Milosti i tohoto království, i všeho obecného dobrého, staly a trvaly, z daru Boha všemohoucího přátelským jednání a s celou i dokonalou k sobě obojích stran důvěrností sami mezi sebou, jakožto jeden jazyk český, tíž stavové všickni tři svrchu jmenovaného království Českého smluvili jsou se a srovnali, jakž tuto deskami zemskými zapsáno a stvrzeno stojí, a akto nalezli vůbec za právo:

II.(II.)

Osoba městská osedlá neb obyvatel městský, i jiný každý člověk panského a rytířského stavu, kterýž dům v městě pod právem městským a pod šos má, s těmito věcmi ku právu a soudu městskému a pod šos slušejí, tak jakož se tuto podpisuje, a před právem městským viněni i souzeni býti mají:
Item: z domu v městě kterýž svobodný není.
Item: což v tom domu má v městě jakéhož koli statku movitého, ježto pod šos přísluší.
Item: o dluhy všecky, kromě listovních dluhův, kteříž by listové s pokutami byli, s ležením a rukojměmi aneb po pečetmi neb pečetí na svědomí, kteříž moc listu hlavního mají a v sobě zavírají.
Item: o smlouvy, když by měštěnín s měštěnínem činiti měl, ti se hleděti mají právem svým, což by se věcí zemských nedotýkalo, než toliko samých šosovních: neb jich panský a rytířský stavové v to nepotahují. Než což by s panskými neb rytířskými osobami aneb s lidmi jejich smlouvali, ješto by se zemských věcí a ne šosovních dotýkalo, ta věc zůstaň při zemském právě jako i prvé. Pakli by se kdo mimo práva zemská seč jiného dobrovolně podvolil, ten bude povinen podlé svého podvolení tak se zachovati. Než jest-li žeby měštěnín s pánem neb rytířským člověkem aneb s lidmi jejich jakou smlouvu udělal, buď o obilé aneb o trávy na lukách, na jeden rok aneb jakž by smlouva byla, zvláště s sedlákem s voli pána jeho, jest-li žeby ten měštěnín tomu dosti neučinil, má jej viniti na městském právě, a sedláka před pánem. Než jest-li žeby pán jeho k tomu povolení nedal, tomu bude moci odepříti.

III.(III.)

Což se osoby panské aneb rytířské dotýče, kteráž by v městě pod šosem dům měla: že má a povinen bude ten všecko z toho domu trpěti s tím městem, v kterémž takový dům sobě koupil, krom jest-li žeby jeho chtěli na který úřad městský vsaditi, toho bude míti každý vůli z panského a rytířského stavův, kteříž by živností a obchodův městských nevedli, to k sobě přijíti nebo nechati. A také chtěl-li by jej kdo z toho domu aneb z čeho, ješto by to, cožby koupil, k městu pod šos slušelo, viniti, má tu na tom právě z toho práv býti. Než kterýž by pán neb rytířský člověk měl v svém domě hospodáře: tehdy ten hospodář na jeho místě to činiti a podniknouti má.

IV.(IV.)

O všecky grunty, kteříž se kněhami městskými pod šos a pod právo městské zapisují, ježto od starodávna ku právu městskému spravedlivě příslušejí pod šos: totižto o dědiny, louky, vinice, štěpnice, zahrady, o chmelnice, šafranice, řeky, potoky, hory, lesy, ostrovy, rybníky, luhy, kteříž by pod šos příslušely, tak jakož se nahoře píše, a ješto by se spravedlivě prokázati mohlo, že pod šos příslušejí.

V.(V.)

O všecky svrchky, kteříž pod šos a právo městské příslušejí, krom coby páni a rytířští lidé svých věcí a svrchkův v městě a v domích měli.

VI.(VI.)

O příhody městské buďto při osobě aneb při statcích městských, jakožto z krádeže aneb z loupeže, kdož by koho viniti chtěl po vyznání kterého zločince, anebo bez vyznání, maje naň nějaký důvod, z toho má každý viněn býti na právě svém.

VII.(VI.)

Jest-li žeby pak kdo z stavu panského a(neb) rytířského jakou škodu na osobě nebo na statku komu učinil, anebo pohrůžky činil a naň důvod dostatečný měli, a žeby v zemi statku neměl a osedlý nebyl: aby ten, komuž by se škoda stala na osobě neb na statku, aneb komuž by na svém místě poručil, mohl toho žádati tu, kdež by jej přistihl, aby byl ctí a věrou zavázán, aby stál a dostál před soudem zemským, kterýžby nejprv od toho času na hradě Pražském držán byl: kromě zjevných a vyhlášených zhoubcí zemských a osob podezřelých, k těm aby se zachovalo podlé zřízení zemského prvního, neb jim na slib nemá věřeno býti. Než kdož by koli v zlodějství aneb v skutku slém byl polapen, ten bez soudu buď trestán od toho, kdož by jej polapil, tak jakž o tom prvé zřízení zemské ukazuje.

VIII.(VI.)

Než co se vyznání dotýče od zločincův na kohož kolivěk, ta věc na této míře státi má: Jest.li žeby který zločinec na koho z panského neb rytířského stavu osobu vyznal a on o tom věda a chtě po své poctivosti státi, žádal, aby na hrad Pražský byl ten zloděj vydán: tehdy aby se to na královský groš podlé zřízení zemského stalo a ten zločinec aby na hrad Pražský tím způsobem dodán byl. A které by město na hrad Pražský takového zloděje vydalo, bude.li chtíti, můž vyslati to město dvě osoby přísežné, kteréž by se jim líbily z stavu městského, aby při takovém trápení byly, i také při tom, když by konec bráti měl, aby oni k němu mluviti mohli, což by jim potřeba kázala. A též buď z stavu panského neb z rytířského osoba, kterážby na hrad Pražský kterého zločince vydala, bude tu moci sám býti anebo dva dobrá člověky, aby při tom byli, vyslati.

IX.(VI.)

A také jest-li žeby se přihodilo, a který zločinec v městě trápen býti měl, a která osoba, buď z panského neb z rytířského stavu, když by jich neb lidi jejich potřeba toho ukazovala, žádala, při tom také býti má, aneb na místě svém vyslala dva dobrá člověky: tehdy ten jistý z stavu panského neb rytířského, aneb kohož by tak poslal na svém místě, mají k tomu připuštěni býti.

X.(VI.)

Také kdož by koho zamordoval, každý z hlavy buď viněn na svém právě, tak jakž nález císaře Karla deskami zemskými zapsaný ukazuje.

XI.(VII.)

O lání měštěnín městěnína: o to na svém právě viniti má.

XII.(VIII.)

Zhaněl-li by pak pána neb rytířského člověka, anebo žeby ho na poctivosti jeho dotekl měštěnín nebo obyvatel městský: aby to pán ten neb rytířský člověk skrze osobu svou aneb skrze posly aneb psaním svým purkmistru a konšelům v tom městě oznámil; a bude-li se ten měštěnín neb města obyvatel, kteréhož koli stavu, před purkmistrem a konšeli k tomu znáti a toho vésti nebude chtíti: aby tu nápravu tomu pánu neb rytířskému člověku na svém právě jemu samému, aneb kohož by na svém místě poslal, učinil. Pakli by se znal a vésti chtěl: tehdy aby soud městský k sobě toho nepřijímal, ale s sebe složil; a ten pán neb rytířský člověk, kterýž by po své poctivosti jíti chtěl, bude moci toho měštěnína neb obyvatele před krále Jeho Milost, když by v zemi byl, aneb před soud zemský z toho pohnati. Jest-li žeby pak přel ten měštěnín aneb města obyvatel, a ten pán neb rytířský člověk na tom dosti míti nechtěl: tehdy aby to na toho měštěnína neb obyvatele města dvěma svědky hodnými, aneb chce-li kdo více, provedl, že jest to mluvil. A těch svědkův, kterýchž by k tomu ten, kohož by se dotýkalo, potřeboval, nebude potřebí poháněti: než kdož by toho na nich žádal, mají jemu to svědomí, a povinni budou, kterak jsou toho v pravdě povědomi, každý z nich listem otevřeným dáti aneb osobně před purkmistrem a konšely bez přísahy seznati: a vedlé průvodu měštěnín aneb obyvatel městský bude povinen jemu tu nápravu při soudu zemském na suché dni nejprv příští učiniti i pokutu trpěti;, pak-li by ten pán neb rytířský člověk přijíti, ale na svém místě s mocí bude moci poslati. A v nápravě má jmeno toho, kohož by se to hanění dotýkalo, jmenovati. Jest-li žeby pak ten měštěnín neb obyvatel městský těm nahoře jmenovaným svědkům odpíral: tehdy strany mají o to před soudem zemským státi v ty suché dni nejprv příští, ten pondělí po týchž suchých dnech, anebo po svatém Jeronýmu, a svědky ty anebo jiné, kterýchž by potřebovali z obou stran, budou moci vésti, a což by tu nalezeno bylo, podniknouti. A takové stání má býti bez půhonu: a páni soudcové zemští mají o to mezi stranami na týž den svrchu jmenovaný, po nejprvní při to slyšíce, konec učiniti tak tím způsobem i vším pořádem jako po půhonu. Což se pak pokuty trestání dotýče, má ten měštěnín neb obyvatel městským trestán býti od purkmistra a konšelův téhož města, z kteréhož by byl, takovým trestáním jako na hradě Pražském.

XIII.(IX.)

Což se pak lání o dluhy a peníze dotýče, ta věc stůj podlé zřízení zemského. Jest.-li žeby pak kdo u koho co vyvěřil a na čas určený nezaplatí, z kteréhož koli stavu, a k takovému kdo se znal, jsa napomenut jednou, druhé v slušném času, můž se k němu těmi slovy domlouvati: že jemu tomu dosti neučinil na ten čas, což jemu řekl. Než když zaplatí, to jeho poctivosti nemá nic škoditi. Pak-li by který pán aneb rytířský člověk, vdluže se u řemeslníkův a jiných v městě obchodníkův všelikterakých, záplatou by prodléval: tehdy aby na hejtmany aneb na hejtmana toho kraje to vznešeno bylo; a jest-li žeby po tom vznešení ten pán nebo rytířský člověk toho dluhu ve dvou nedělích pořád zběhlých nezaplatil a k němu se znal: tehdy aby jeho věci věřitel mohl obstaviti, a to až do pěti kop grošův českých, a níže pod to. Pakli by přel, tehdy aby to naň před hejtmany neb hejtmanem toho kraje, kdež přísedí, provedl; a po průvodu ve dvou nedělích pořád zběhlých aby ten dluh zaplatil, pod pokutou nahoře položenou. Též z měst, městeček, ze vsí panských a rytířských lidí dluhův dobývati mají. A což se jiných stavuňkův vůbec, kromě těchto, dotýče, ti zůstaňte na tom, jakž od starodávna bývalo.

XIV.(X.)

O svěření, kdož by kolivěk co měštěnínu neb města obyvateli svěřil aneb schovati dal: ten měštěnín i obyvatel aby z toho na svém právě každému práv byl, což se svrchkův jakýchž koli dotýče, krom majestátův a listův na peníze a gruntův svobodných, manských neb zápisných; pak-li by měštěnínu jakýž kolivěk klénot od stříbra, zlata, perel, na hotových penězích aneb šatstvu jakémž koli svěřen byl: na týž viněn býti před purkmistrem a radou téhož města, a oni jemu ve třech měsících pořád zběhlých konec o to učiniti mají; pak-li by neučinili, tehdy aby tu osobu měl vůli k zemskému nebo komornímu soudům pohnati, kterýž jsa napomenut vrátiti by nechtěl: leč by která strana bezelstně svědkův míti nemohla, podlé práva jdouc v tom času.

XV.(XI.)

Což se slibův dotýče, aby při purkrabském úřadu zůstalo to, což k tomu soudu přísluší, a jiní slibové zůstaňte při tom právě, k kterémuž právu kdo přináleží, tak jakž se od starodávna zachovávalo.

XVI.(XII.)

O čeleď v městě, což měštěnínem neb s obyvatelem v městě, kteréhož kolivěk stavu, činiti má, z toho se hleďte právem městským, kteráž by čeleď v těch domích šosovních byla.
Než o čeleď, kteráž by z gruntův zemských svobodných zběhla, to stůj při prvním zřízení zemském.

XVII.(XIII.)

O viny městské v městě, proti komuž by městský člověk co provinil, kromě králi Jeho Milosti provinění, a věcí zemských aneb pokut: ti z-staňte při právě aneb při úřadu pana podkomořího, a také při výsadách měst Pražských i jiných měst, kterýchž jsou od starodávna užívali, kterémuž co náleží, tak jakž od starodávna bývalo.

XVIII.(XIV.)

O kšaftích, kdež by se gruntův a věcí zemských nedotýkalo.
Item: o nápady, což by se také zemských gruntův a věcí nedotýkalo, nežli toliko šosovních věcí samých: leč by kdo nad to výše jaké výsady od starodávna měli a jich užívali.

XIX.(XV.)

O svády městské: svadil-li by se měštěnín s měštěnínem, o to při právě městském sebe hleďte. Pakli by se svadili pán neb rytířský člověk v městě sami mezi sebou, to zůstaň při právě a zřízení zemském, tak jakož o tom prvé zřízeno jest. A taková věc aby skutečně skrze pány a vládyky soudu zemského trestáním byla napravena. Pakli by pán aneb rytířský člověk svadil se s měštěnínem: tehdy bude-li chtíti pán aneb rytířský člověk měštěnína viniti, aby ho vinil před právem městským. A též jest-li žeby také měštěnín pána neb rytířského člověka viniti chtěl, aby ho vinil před soudem zemským neb komorním: kromě což se hanění dotýče, to zůstaň při tom, jakž napřed psáno stojí.

XX.(XVI.)

Přičinil-li by který měštěnín neb obyvatel městský na gruntích zemských tím skutkem, kterýž by k rozvažování a souzení soudům zemským spravedlivě náležel, taková věc zůstaň při soudech zemských.
A o tento toliko samý artikul se svolili na témž sněmu, aby toliko tak, jakž v sobě zní, odložen byl, bez újmy jedné každé strany spravedlnosti, až do šesti let nejprvé pořád zběhlých.

XXI.(XVII.)

Jest-li žeby kdož kolivěk z panského neb rytířského stavu kterou radu města kterého koliv samu viniti chtěl z čeho takového, ješto by věc městská byla a soudům městským náležela: tu dotkne-li se měst Pražských, má radu předešlou před novou radou viniti, tak jakož práva a zřízení krále Jeho Milosti učiněné ukazuje, a od starodávna toho v užívání byli. Bude-li se pak jiných měst též o ty věci napřed položené dotýkati, to zůstaň při úřadu pana podkomořího řádně přišlého a při výsadách jednoho každého města, jakož jest od starodávna bývalo a toho v užívání jsou. Pakli by se dotýkalo osob (neb osoby) stavu panského neb rytířského, aneb jich lidí, anebo jakýchž kolivěk věcí, ješto k soudům zemským příslušejí: o takové věci budou moci poháněni býti k soudům zemským, tak jakž jest od starodávna bývalo, totiž purkmistr, konšelé i všecka obec.

XXII.(XVIII.)

Kdož by z panského neb rytířského stavu chtěl purkmistra a radu i všecku obec z čeho viniti, ješto by se věci gruntovní a zemské, a soudův zemských, dvorského a purkrabského nedotýkalo: tehdy aby ten, kdož by viniti chtěl, poslal do města toho, aneb napsal list pod svou pečetí purkmistru a radě téhož města, jest-li k tomu vůle vší obce, co by se jemu stalo: tu týž purkmistr a konšelé i všecka obec mají odpověď dáti do dvou nedělí pořád zběhlých, zná-li se k tomu obec čili nic. Tehdy ten, kdož by chtěl viniti, má na krále Jeho Milost takovou věc vznésti, a před Jeho Milosti královské osobou zde v zemi, když by v zemi býti ráčil, viniti má. A král Jeho Milost má jim o tom konec ve třech měsících po tom vznešení pořád zběhlých učiniti. Pakli by Jeho Milost královská v tom jmenovaném času jim o tom konce a místa neudělal: tehdy ten, kohož by se ta věc dotýkala, bude jich moci o to před soud zemský pohnati. A jest-li že by krále Jeho Milosti v zemi nebylo: tehdy též bude moci o to beze všeho prostředku před soudy zemské je poháněti.

XXII.(XIX.)

Jiné pak všecky věci mimo tyto položené a těmto podobné, nižší a menší městské, ty též mají souzeny býti na právě městském, a z nich měšťané a obyvatelé městští nemají jinam poháněni býti. Též také jiné všecky věci nižší a menší zemské mají při zemských soudech zůstati, což k kterému soudu přísluší.

XXIV.(XX.)

Což se trhův dotýče, ti mají býti svobodni v městech i v městečkách, tak aby každý svobodně bez útisku kupovati i prodávati mohl.

XXV.(XXI.)

O kteréž kolivěk městské věci páni a rytířstvo měli by před soudem městským činiti: tehdy na svém místě bude moci s listem mocným poslati.

XXVI.(XXII.)

Nalezli vůbec za právo: což se svědomí dotýče ke všem soudům zemským, též i k purkrabskému: aby každý pán i rytířský člověk svědomí k týmž soudů zemským dáti mohl a dal listem zavřeným pod pečetí svou; a kdož by toho svědomí potřeboval, aby to dostatečně tomu pánu neb rytířskému člověku při půhonu na ceduli, jakého svědomí na něm žádá, sepsané dal. A v tom listu aby tak stálo: že to béře na svou víru a na svou duši, že jest v pravdě tak, což tu svědčí; a to o každou věc takové listovní svědomí bude moci dáti. Jest-li žeby pak kdo chtěl svědomí dáti při deskách, aneb při registřích purkrabských neb komorních, tak jakž by měl listem dáti, to bude moci učiniti: kromě kdyby se cti, hrdla a gruntův, kdyžby o to půhon byl neb obeslání, aneb z tech tří jedné věci dotýkalo: tu každý povinen bude osobně státi a svědomí dáti při úřadě desk zemských, tak jakž o tom prvé zřízení zemská ukazují.

XXVII.(XXIII.)

Konšelé v městech královských, kteříž přísežní jsou, též budou moci listem zavřeným pod pečetí městskou svědomí dávati, vezmouce to, což vyznávají, na tu přísahu, kterouž jsou pánu Bohu a králi Jeho Milosti k úřadu konšelskému učinili: též kromě těch tří nahoře psaných kusův, cti, hrdla a gruntův; tu budou povinni osobně stávati podlé prvního zřízení zemského.

XXVIII.(XXIV.)

Což se pak jiných osedlých městských lidí dotýče, takto se v tom všecka, buď města královská krále Jeho Milosti, panská neb rytířská zachovati mají: že v každém městě mají míti písaře městského, člověka dobrého, na své cti dobře zachovalého, kterýž zvláštní přísahu na to učiniti má: napřed pánu Bohu, všem Svatým, králi Jeho Milosti, pánům Jich Milostem a pánům rytířstvu, Pražanům, a všem městům i obyvatelům království Českého: že kteráž svědomí k soudům zemským od měšťanů toho města přijímati bude, že v tom tejnost zachová, pod touž pokutou jako při soudu zemském. A to svědomí takto přijímati má:
Kdož by kolivěk v městě osedlý byl, tomu vydati má přísahu touž jako při soudu zemském, kterouž oni stojíc a zdvihnouc dva prsty, učiniti mají. Jiným pak v městě neosedlým a kteříž jsou prvé v městě sousedé nebyli, má vydati přísahu, kterouž oni též jako při soudu zemském klečíce a položíce dva prstý na kříži učiniti mají. A když ten písař taková svědomí přijímati bude, mají při tom dva z košelův toho města býti, kdež by takové svědomí dáno báti mělo.
A též také ten, kdož by svědomí toho potřeboval, bude moci s sebou míti dvě neb tři osoby ze stavu panského aneb rytířského, tak aby ty osoby nahoře dotčené všecky, kteréž by tak při tom byly, to viděly a svědomí toho byly, že se takové svědomí řádně přijímá. A když se tak od písaře přísežného spíše to svědomí: tehdy to svědomí má se zapečetiti hned městskou pečetí, žádnému ohledati nedadouc, pod touž přísahou, a těch pánův neb dobrých lidí přítomných pečetí jednou neb dvěma, a hned má dáno býti tomu, kdož toho k té potřebě potřebuje. A od takových svědkův zapsání písaři městskému má dáno býti po dvou groších českých. A jest-li žeby pak kdo z panův aneb z rytířstva při tom vědomí sám býti nechtěl: tehdy bude moci na svém místě k tomu podlé napřed dotčeného způsobu s listem mocným poslati. A pak-li kdo se stavův svrchupsaných toho všeho chtěl dověřiti písaři toho města, při přítomnosti těch dvou z konšelův, toho bude míti každý vůli. A takové svědomí též bude moci pečetí městskou zapečetěno býti.

XXIX.(XXIV.)

Pakli by který pán neb rytířský člověk potřebovali jakého svědomí z toho města, s kterýmž by městem ve při byl, kteréhož by proti témuž městu potřebovali: jest-li žeby toho svědomí nechtěl dáti jich písaři městskému psáti, a v tom sobě něco obtěžoval, tehdy bude moci písaře z jiného města královského panského neb rytířského, kterýž by na to přísahu měl, vzíti, a tomu sobě podlé napřed psaného způsobu ty svědky dáti zapsati. A jest-li žeby pak chtěl písaře, kteříž svědomí u desk pisí, k tomu vzíti, toho též každý bude vůli míti, dadouc tomu písaři to dvoje právo, což se kterému komorníku od úřadu desk do toho kraje dává. A k tomu od svědka zapsání po čtyřech groších českých jemu samému, kdož by takové svědky psal.

XXX.(XXIV.)

Nižádný pán, rytířský člověk, ani město, když by od svých lidí poddaných, a město neb měštěnín od svých spolusousedův aneb obyvatelův toho města svědomí potřebovali, nemá sobě takového svědomí písaři toho města svého dáti zapisovati, něž má jiného písaře vzíti, buďto od desk, neb z města královského, aneb panského neb rytířského, a tak to svědomí v přítomnosti dvou neb tří osob z stavu panského neb rytířského způsobiti. Však proto při takové věci ten pořádek se zachovati má: kdož by svědomí jakého v týchž dotčených městech potřeboval, má to purkmistru a radě toho města půhonem po komorníku od úřadu desk zemských oznámiti, že potřebuje svědomí osoby jedné nebo více, a jakého od nich svědomí potřebuje. A oni mají toho aneb ty k tomu připraviti, aby jemu svědomí dali způsobem nahoře psaným, kromě cti, hrdla a gruntův; a od toho půhonu na město aby tolikéž dáno bylo, jakž od starodávna bývalo. A jest-li žeby pak ti svědkové bez půhonu svědčiti chtěli, to budou moci dobře učiniti; a od každé osoby, kteréž by k tomu svědomí potřeboval, má dáno býti od obsílání po jednom groši českém.

XXXI.(XXIV.)

Též také potřeboval-li by kdož koli svědomí od lidí sedlských aneb z městeček buď krále Jeho Milosti, panských rytířských, aneb k městu kterému přislušejících, i také od lidí duchovních osob z městeček i ze vsí týchž kter koli: ten má toho pána, rytířského člověka, město neb duchovního člověka pohnati, aby osoby kteréž v témž půhonu ze jmena postaví, k tomu připravil neb připravili, aby jemu svědčili, co jim o tom vědomo jest, způsobem napředepsaným. A při témž půhonu má položiti, jakého svědomí žádá, kromě cti, hrdla a gruntův, jakž se svrchu píše; o to osedlí měšťané budou povinni osobně před úřadem desk zemských stávati a svědomí dávati, přísahu činíce, jakož od starodávna bývalo, při deskách zemských stojíc, zdvihnouc dva prsty. Než což se neosedlých lidí dotýče, ti také o čest hrdlo a grunty před úřadem desk zemských přísahy klečíc činiti mají, jakož prvé zachováváno bylo.

XXXII.(XXIV.)

Také což se svědomí od purkmistra a rady přísežné v kterémž kolivěk městě dotýče: potřeboval-li by jich kdo společně k jakému svědomí a na nich toho žádal, aby mu vyznali, ješto by ta věc před nimi v radě zjevně se dála, krom soudu, tu mají společně listem svým, tak jakž často dotčeno, svědomí dávati; než dotýkalo-li by se kterých osob zvlaštních rozdílně, ti mají svědomí dávati každý zvlášť, jakž prvé položeno. Jest-li že by pak ten, kdož by k svědomí potřebován byl, od purkmistra a konšelů aneb od kterého pána neb rytířského člověka, též od osoby duchovní aneb od úředníka krále Jeho Milosti, aneb kterého z svrchupsaných stavův nebyl k tomu připraven, aby svědomí dal způsobom nahořepsaným: tehdy kdož jest takového svědomí potřeboval, jest-li žeby který z těch často dotčených stavův, aneb purkmistr a konšelé to obmeškali, a takového neb takových k svědomí nepřipravili, bude moci jich z toho poháněti a o to k nim podlé zřízení zemského hleděti. Pakli by se purkmistrem a konšely, aneb osobou tou z dotčených stavův při tom nic neobmeškalo, a toho bezelstnost kdo prokázal: tehdy jim to ke škodě býti nemá.

XXXIII.(XXV.)

A což se měst zavřených panských a rytířských i duchovních lidí dotýče: též písaře v každém městě míti a tolikéž při tom při všem se tak v svědomí dávaní všelikterakým obyčejem, jako jiná královská města, zachovati mají.

XXXIV.(XXV.)

Což se svědomí dotýče, kteréž by stav panský a rytířský stavu městskému dávati měl, to jim listovní zavřené pod svými pečetmi k jich soudům, když by toho potřebovali a toho na nich žádali, dávati mají, pod týmiž pokutami, jakož oni stavu panskému a rytířskému jsou povinni dávati, s těmito vymínkami: jest-li žeby který z stavu panského aneb rytířského dal svědomí osobě městského stavu, a skrze takové svědomí byl narčen od toho, proti komuž by svědomí dával: tehdy při kterémž by se to soudu neb městu přihodilo, purkmistr a konšelé toho práva mají tomu pánu neb rytířskému člověku hned ze jmena tu osobu oznámiti, že jest svědomí jeho narčeno: tehdy ten pán neb rytířský člověk bude moci o nářek svědomí svého viniti tu osobu před soudem zemským, tím způsobem, jakž zřízení zemské o nářek cti ukazuje.

XXXV.(XXVI.)

Což se piva vaření dotýče, ta věc mezi stavy panským a rytířským a stavem městským jest odložena až do šesti let od nynějšího času pořád zběhlých, a to bez újmy každé strany vší a všeliké spravedlnosti; též také všecky zápovědi a pokuty, proto aby k městům a trhům jich vezeno nebylo, minouti mají, kteréž jsou se více z nelibosti nežli z jaké potřeby až do těchto časův dály.

XXXVI.(XXVI.)

Což se pak lidí obecních sedlských dotýče při piva na prodaj vaření, to stůj při nálezu krále Jiřího (slavné paměti).

XXXVII.(XXVII.)

Nepřátelé, kteříž jsou aneb by ještě byli, buďto ze stavu kterého, aneb osoby které: ti a takoví mají býti a jsou všech nás tří stavův nerozdílně nepřátelé. A k těm a k takovým všeckni tří stavové máme, a povinni jsme i slibujem se zachovati, tak jakž o tom zřízení obecné předešlé ukazuje.

(XXVIII.)

(Item: Nalezli vuobec za právo: jest-li žeby pak kterýmž koli nepřáteluom zemským, buď to stavu kterého neb osoby, glejtové dáni byli: aby v tom glejtu žádnému takovému, ani jich pomocníkuom žádný koní nedával, neprodával ani nesměňoval, ani puojčoval, ani zbroje, ani brani všelijaké, též ani peněz. A pod zádným vymyšleným obyčejem jich jinak nijakž nefedroval, leč jídlem neb pitím buď za peníze nebo darmo, toho vuoli každý měj; než jiným ničímž, ani radou po pokutou cti, hrdla ztracení, a to po dnešní den.)

(XXIX.)

(Item: Což se staných práv dotýče před vymazáním té smlouvy prvé mezi stavy učiněné, taková staná práva mají při rozsudku slavné paměti krále Jeho Milosti zuostati, a při sněmě nejprvé příštím a budoucím v to se má vzhlednouti a na místě postaviti podlé toho rozsudku krále Jeho Milosti osobami k tomu ze všech tří stavuov volenými a vybranými.)

XXXVIII.(XXX.)

Což se práva dotýče, buďto při půhonech, tak jakž jest tou smlouvou nyní smluveno a zavříno, aneb při práva vedení, to buď všem osobám, i jedné každé osobě svobodné kteréhož koli stavu jednostejně, tak aby jedna každá osoba z kteréhož koliv stavu překážky v tom neměla, než aby tu svobodu měla poháněti, z čeho přísluší, podlé této smlouvy nynější, i také právo vésti a dovesti, tak jakž od starodávna bývalo.

(XXXI.)

(Item: Z těch ze všech zápisuov postranních, kteříž jsou v těchto různicích, mezi stavy a stavem učiněni, všickni tří stavové i také stav každý se propouštějí. než při zápisích obecních deskami učiněných k obhajování a k dopomáhání práva státi mají všickni tří stavové, tak jakž sou se společně deskami zemskými zapsali a zavázali i také přiznali.)

XXXIX.

O ty artikule v této výše položené smlouvě Svatovácslavské starosta komorničí, ani písaři od jiných soudův na lidi městské nemají půhonův vydávati. Kteréžto artikule starosta komorničí má z též smlouvy vypsané míti, též i ti písaři při jiných soudech. Než jest-li žeby se co trefilo případného, aneb žeby na omylu bylo, zemská-li, čili městská věc jest? a na takové věci žeby půhonové vyšli, a při vyhlášení těch půhonův žeby se ta osoba městská, nebo osoby ohlásily, pravíce, žeby ti půhonové, nebo půhon proti smlouvě mezi stavy učiněné byli o věci městské: tehdy soudcové zemští, prvé nežli by ten soud do druhého soudu odložen byl, déle tím neodtahujíc, mají mezi stranami to rozvážiti, a konec mezi nimi učiniti, ku kterému by soudu náleželi; a týmž způsobem u soudu komorního, i u soudu hejtmanského má, jakž nahoře psáno, zachováno býti.





Možné další volby :
- zobrazit všechny články autora
- zpět na články v této rubrice vydané v roce
- zobrazit články všech rubrik v roce


Připravované volby:
- tisk
- zaslání upozornění na článek e-mailem
- zaslání celého textu emailem
- uložení ve formátu pdf
- uložení ve formátu txt