Tato studie navazuje na předchozí autorův článek otištěný v Právníku č. 9/1995. První článek vznikl v době podpisu Rámcové úmluvy Českou republikou, zatímco tato druhá studie přichází v době její ratifikace českým státem. Autor rozvíjí své úvahy od skutečnosti, že Poslanecká sněmovna Parlamentu schválila Rámcovou úmluvu podle čl. 10 Ústavy, ale zároveň formulovala doprovodné usnesení, v němž vyzývá vládu, aby přijala legislativní opatření, jež by odrážela zásady Rámcové úmluvy. Autor se zamýšlí nad spornými rysy řešení obsaženého v čl. 10 Ústavy a v dalších ústavních ustanoveních pojednávajících o mezinárodních smlouvách a vytýká ústavní koncepci čtyři skutečnosti.