archiv 1861-1948 | 1949-1989 | od 1990 
  1990 |2000 |  
      1990 |1991 |1992 |1993 |1994 |1995 |1996 |1997 |1998 |1999 |  
      01 |02 |03 |04 |05 |06 |07 |08 |09 |10 |11 |12 |  


Stati
Diskuze
Glosy
Stanoviska
Informace
Recenze a anotace
Z vědeckého života
Redakce a kontakty

Hledání dle autora




powered by
J U R I S T I C

pravnicky prostor
Soud nad církevním soudcem


autor: Hrdina, A.
publikováno v 04/2000
rubrika: Glosy
str. 421

V článku, který navazuje na příspěvek z předchozího čísla Právníka, se autor vrací k případu žaloby na ochranu osobnosti podané proti soudci Interdiecézního církevního soudu a zabývá se otázkou, zda je vůbec v takovém případě dána pravomoc státních soudů.



I.


V článku „Církevní soudy - k čemu dnes?"1 jsem v souvislosti s pojednáním o historické i recentní kanonické justici zmínil případ, kdy jedna z procesních stran nulitního manželského řízení před Interdiecézním církevním soudem v Praze se odůvodněním rozsudku2 cítila tak dotčena, že na předsedu senátu církevního soudu Dr. J. S.3 podala žalobu na ochranu osobnosti podle § 13 občanského zákoníku. V žalobě požadovala:

1. omluvu ve formě dopisu za uveřejnění4 vybrané pasáže z odůvodnění rozsudku církevního soudu;

2. doručení omluvného dopisu, o němž sub 1., také farnímu úřadu místa uzavření církevního manželství, jehož platnost byla předmětem jednání církevního soudu;

3. náhradu nemajetkové újmy v částce 20 tis. Kč.

Ve zmiňovaném článku jsem přislíbil, že se k tomuto případu (prvnímu svého druhu v České republice) po jeho pravomocném skončení vrátím. S laskavým přivolením redakční rady „Právníka" tak tedy nyní činím.


II.


Městský soud v Praze v předmětné věci svým rozsudkem ze dne 23. 6. 199 (sp. zn. 32 C 76/99-24) žalobu v plném rozsahu zamítl. Proti rozsudku se žádná ze stran neodvolala a ten nabyl právní moci dne 5. 8. 1999. Soud odůvodnil své rozhodnutí zejm. absencí pasivní legitimace u žalovaného; v důkazním řízení soud zjistil, že žalovaný je ve služebním poměru k římskokatolické církvi jako předseda Interdiecézního církevního soudu české provincie a jako takový (spolu)podepsal napadený rozsudek. Za tohoto důkazního stavu soud nepovažoval za nutné v důkazním řízení pokračovat, neboť „je nesporné, že žalovaný nemůže být ve sporu pasivně legitimován. Jeho odpovědnost není dána ve smyslu § 420 odst. 2 občanského zákoníku, per analogiam".


To samo o sobě by k zamítnutí žaloby stačilo (navrhovatelka totiž netvrdila exces žalovaného, na jehož základě by vznikl přímý odpovědnostní vztah žalovaného vůči ní). Jaksi nad tento rámec tedy soud uvedl, že „vlastní vydání rozhodnutí jakéhokoli orgánu není uveřejňováním samo o sobě", a že tedy ani z tohoto důvodu není na místě, aby se žalovaný podle petitu za „uveřejnění" údajně difamujícího textu omluvil.


III


Tímto pravomocným rozsudkem je sice uzavřena jedna sporná kauza, ale vlastní problém jím po obsahové stránce zcela vyčerpán není. Podle § 420 odst. 2 o. z. je totiž (nejde-li 6 případ vybočení) odpovědná právnická osoba, jestliže škoda byla při její činnosti způsobena těmi, které k této činnosti použila. Odhlédněme zde od skutečnosti, že církevní soudy (s výjimkou římských soudů Apoštolského stolce) zásadně nemají právní subjektivitu podle norem kanonického práva5 a tím ani podle českého práva.6 Odhlédněme také od skutečnosti, že pouhým vydáním rozhodnutí církevního soudu sotva může být některé z procesních stran způsobena škoda (resp. nemajetková újma) podle občanskoprávních předpisů. Otázkou zůstává, zda vůbec může v takových případech být dána pravomoc státního soudu a zda tedy může před státním soudem stanout orgán církve pro výkon své funkce (jurisdikce), jestliže či. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod7 stanoví, že církve spravují své záležitosti (mezi něž v katolické církvi nepochybně patří i kanonické soudnictví) nezávisle na státních orgánech. V článku zmíněný nález Ústavního soudu České republiky8 ve věci analogické dává tušit negativní odpověď.

1 Právník, roč. 138, č. 4/99, str. 342-352.

2 Paní Ing. M. H. byla rozsudkem církevního soudu shledána nezpůsobilou k uzavření církevního manželství, protože z psychických důvodů neměla být schopna převzít podstatné manželské povinnosti (viz kán. 1095 odst. 3 Kodexu kanonického práva). Bývalý manžel paní Ing. M. H. (v kanonickém procesu vystupující jako navrhovatel) s textem rozsudku velmi netaktním způsobem seznámil její příbuzné, což zřejmě motivovalo její reakci, tj. podání žaloby na ochranu osobnosti.

3 Žalovanými byli původně všichni tři členové senátu církevního soudu, jakož i soudní znalkyně. Protože se však navrhovatelce nepodařilo upřesnit totožnost všech žalovaných osob, Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 2. 12. 1998 (sp. zn. 34 C 99/98-17) podle § 43 odst. l a 2 o. s. ř. řízení zastavil. Navrhovatelka následně podala novou žalobu, tentokrát směřující pouze proti předsedovi senátu církevního soudu Dr. J. S.

4 Toto „uveřejnění" ovšem spočívalo pouze v doručení písemného vyhotovení rozsudku procesním stranám (třebaže kanonické procesní právo zde užívá právě poněkud zavádějícího termínu „publicatio sententiae" - viz kán. 1614 Kodexu kanonického práva). O faktické zveřejnění obsahu rozsudku se postaral bývalý manžel navrhovatelky (ut supra).

5 Podle kán. 114 § l Kodexu kanonického práva je kanonickoprávní subjektivita dána buďex lege nebo na základě zvláštního rozhodnutí kompetentní církevní autority. Ani jedno ani druhé není případem diecézních (resp. interdiecézních) a metropolitních církevních soudů.

6 Srov. § 13 odst. l písm. g) zákona č. 308/1991 Sb., podle nějž samy církve rozhodují o tom, které jejich složky budou nadány právní subjektivitou.

7 Stejně tak § 5 odst. 2 zákona č. 308/1991 Sb., který zde reprodukuje text Listiny,

8 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.3.1997, sp. zn. I US 211/96, kterým se popírá pravomoc světských soudů, pokud jde o spory o ukončení služebního poměru duchovních; podle něj obecné soudy nerozhodují o věcech služebního poměru duchovních církví, protože tím by došlo k nepřípustnému zásahu do vnitřní autonomie církve a do její samostatné a nezávislé rozhodovací činnosti (nález č. 34/1997 Sbírky nálezů a usnesení US ČR).





Možné další volby :
- zobrazit všechny články autora Hrdina Antonín Ignác
- zpět na články v této rubrice vydané v roce 2000
- zobrazit články všech rubrik v roce 2000


Připravované volby:
- tisk
- zaslání upozornění na článek e-mailem
- zaslání celého textu emailem
- uložení ve formátu pdf
- uložení ve formátu txt